V rozbouřeném světě nejaktuálněji krouží tornádo kolem středoamerické Venezuely. Země má v současnosti dva prezidenty, z nichž jeden stále ovládá zemi, ale toho druhého poté, co se hlavou státu prohlásil, uznala řada zemí včetně USA a České republiky. Martin Koller ve svém seriálu rozebírá události z trochu jiného pohledu, než ukazuje hlavní mediální proud.
Řadu příznivců prezidenta Miloše Zemana doslova šokovalo jeho pozvání pro samozvaného prezidenta Venezuely Guaidóa, známého rovněž jako Macrobama (Macron a Obama), o čemž jsem psal v rozsáhlém článku ve čtvrtek. U některých českých politiků naší demokratické vlády oligarchy Babiše i demokratické opozice slouhů oligarchů by mne takový tah neudivil. Ti by pozvali i Hitlera, Pinocheta nebo Franka, a ještě by jim o závod lezli do zadku, případně ještě hlasitě volali, jak to voní. Koneckonců to mnozí čeští demokraté předvádějí beze studu veřejně, někteří tajně, mezi půlkami Sorose, Albrightové, Babiše, Merkelové i sudeťáka Posselta. Zvlášť když by jim to někdo ze světových oligarchů nařídil. Ale oni jsou tak aktivní, že by závodili už před rozkazem. Kdysi před listopadem 1989 se říkalo o aktivních soudruzích, že aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Tehdy i dnes je to kádrové plus. Stačí se podívat na některé zcela bezcharakterní mladé soudruhy euromarxisty, především na socialisty ovládaných ministerstvech. K tomu lze jen dodat, že oligarcha Babiš by pravděpodobně pozvání poslal a podepsal, případně to zařídil cestou socialistického slouhy Petříčka schopného pravděpodobně čehokoli. Poté by v ČT u Bakaly a na Seznamu vykládal, že byl proti, a najdou se i troubové, kteří mu ještě věří, dokonce i mezi důchodci s celoživotní praxí v socialistické i euromarxistické demokracii oligarchů.